|
| |
|
|
Co bys dělal, kdybys zjistil, že tvůj blízký má problém s alkoholem? Zmapování subjektivní dostupnosti adiktologických služeb a dalších zdrojů pomoci
Krtková, Petra ; Vacek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Matoušek, Petr (oponent)
Tato práce se zabývá tím, jak by lidé řešili situaci, kdyby zjistili, že by jejich blízká osoba byla závislá na alkoholu. Hlavním výzkumným cílem této práce je zmapování subjektivní dostupnosti adiktologických služeb. Teoretická část obsahuje popis závislosti na alkoholu, informace o systému léčebné péče pro závislé na alkoholu a informace o nynější situaci v České republice, o svépomocných skupinách. Praktická část popisuje proces samotného výzkumu. Pozornost je zde věnována použitým metodám, kterými byly polostrukturované rozhovory a následně jejich rozbor pomocí kódování, segmentace a kategorizace dat. Dále popisuje výzkumný soubor, který byl vytvořen 64 respondenty a který byl rozdělen na respondenty s alkoholovou zkušeností a bez alkoholové zkušenosti. Respondenti byli získány namátkovým výběrem. Nakonec se zabývá výsledky výzkumu. Tedy 6ti kategoriemi, které z rozhovorů vyplynuly. Mezi nejdůležitější výsledky patří, že téměř třetina dotazovaných by nevyhledala žádnou odbornou pomoc pro své blízké a informovanost veřejnosti o možnostech léčby se ukázala jako nízká. Dále výsledky ukazují, že další necelá třetina dotazovaných má nedůvěru v systém léčebné péče, značná část nedůvěry byla způsobená vlastním pobytem v léčebně, kde získali negativní zkušenost. KLÍČOVÁ SLOVA - alkohol, závislost,...
|
|
| |
|
|
Problém dostupnosti gynekologické péče pro nezletilé po nabytí účinnosti zákona 372/2011
PROKOPOVÁ, Jana
Dostupnost zdravotní péče je definována jako schopnost zdravotnického systému uspokojovat zdravotní potřeby obyvatelstva cestou zavedených postupů a prostřednictvím existujících zdravotnických služeb. Jedním ze zavedených postupů je nový zákon č.372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který mimo jiné stanovuje pravidla pro poskytování služeb nezletilým. Od 1.4.2012 byl k poskytování péče nutný souhlas a doprovod jednoho z rodičů. Osoba starší 15 let mohla po předložení písemného souhlasu rodiče s péčí chodit napříště k lékaři bez doprovodu. V zákoně byla ale podmínka souhlasu obou rodičů u výkonů, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit zdravotní stav nebo kvalitu života nezletilého. Zákon však dotčené výkony blíže nespecifikoval. V oblasti gynekologické péče o nezletilé dívky nastala sporná situace například při preskripci antikoncepce nebo u nepovinného očkování proti HPV infekci. Zákon byl během mé práce na tématu novelizován a od 14.3.2013 je platná nová úprava. Novela je prakticky návrat k právnímu stavu před přijetím zákona o zdravotních službách. Cílem práce bylo zjistit, zda se po nabytí účinnosti zákona o zdravotních službách změnila dostupnost gynekologické péče pro nezletilé. Byly položeny dvě výzkumné otázky: Jak probíhala gynekologická péče o nezletilé před přijetím zákona, měly dívky doprovod rodičů? Jak ovlivnila podmínka souhlasu zákonného zástupce gynekologickou péči o nezletilé, měly dívky se získáním souhlasu potíže? Výzkumné šetření bylo vedeno formou kvalitativního výzkumu. Technikou sběru dat byl individuální, polostrukturovaný rozhovor. Výzkumu se zůčastnilo 6 nezletilých dívek od 15 let, registrovaných v privátní gynekologicko - porodnické ambulanci MUDr. Mejchara v Plzni. Zde probíhal i výzkum. Z rozhovorů byl pořízen zápis a následně byly pro větší přehlednost přepsány. Z výzkumu jasně vyplynulo, že se dívky před přijetím zákona bez potíží zaregistrovaly u poskytovatele služeb v oboru gynekologie a porodnictví. Lékaře si volily nejčastěji na doporučení již registrovaných pacientek. Souhlas s gynekologickou péčí dala dívka sama ústně. Nezletilé absolvovaly preventivní prohlídky, samy se rozhodly nechat se očkovat proti HPV infekci nebo zažít s užíváním antikoncepce. Na vyšetření chodily většinou bez doprovodu zákonného zástupce. O nutnosti písemného souhlasu rodičů v souvislosti s gynekologickou péčí se dívky vesměs dozvěděly, až když přišly na vyšetření, od lékaře nebo porodní asistentky na recepci ambulance. Všechny tak musely navštívit ordinaci nejméně dvakrát. Při první návštěvě byly pouze poučeny, dostaly formulář pro rodiče a v tu dobu odkladná péče jim nebyla poskytnuta. Což dívky nesly dost nelibě. Z výzkumného souboru měla polovina dívek se získáním souhlasu vážné potíže. Šlo o dívky z neúplných rodin, kde jeden z rodičů nechtěl dát souhlas s péčí nebo byl nedostupný. V jednom případě žila dívka s oběma rodiči, ale souhlas s péčí nedostala ani od jednoho. Výsledek výzkumného šetření potvrdil nutnost změny sporného předpisu. Dívky měly obtíže se získáním souhlasu od rodičů a docházelo tak zbytečně k prodlení při poskytování neakutní péče. Lékař často balancoval na hraně zákona, zda souhlas rodičů požadovat či ne, došlo i k nárůstu administrativy. Uvedenou práci je možné využít pro laickou i odbornou veřejnost jako ucelenou informaci o problematice dostupnosti gynekologické péče pro nezletilé. Poskytovatelé péče mohou z výzkumného šetření získat námět ke zlepšení poskytovaných služeb.
|
host ::
RSS.